Wryn Pendragon, zlodějíček, který se živí převážně drobnou krádeží, získá zakázku od tajemného Sběratele na uloupení prstenu. Ten slibuje za prsten velké peníze, ale tento obnos je vyvážen rizikem smrti, neboť majitelem je vysoce postavený šlechtic. Wrynovi se však mistrně podaří prsten ukrást ze šlechticova paláce. Při útěku jej však náhle oživlý prsten zaskočí a on si jej raději nasadí na prst (ač mu to cizinec striktně zakázal).

Po nasazení jej prsten „kousne” a on upadá do smrtelného kómatu. Krátce nato se vedle mrtvého Wryna ze stínu vynoří mladá žena, zkontroluje prsten na jeho ruce a následným rituálem jej oživí jako umbramancera - stínového čaroděje, který dokáže uchovávat duše zemřelých v kamenech a čerpat z nich sílu. Wryn se tak shodou náhod ocitl na místě určeném pro šlechtice, jenž toužil po moci a nesmrtelnosti, za což zaplatil celým svým majetkem. Nyní jej pronásleduje jak šlechtic, který chce zpět své místo v řádu Penumbra, tak Sběratel, který chce získat prsten.

Vše to začalo zcela nevinně - tehdy ještě osmiletý Wryn, nejmladší ze tří sourozenců, se rozhodl svým bratrům ukázat, že v něm něco je. Neustále si jej dobírali, za všechno se mu smáli a nikdy svého mladšího bratříčka nebrali vážně. Tedy až do doby, kdy jednoho deštivého večera donesl domů zlatou minci. U Pendragonů naposledy viděli něco ze zlata, když ještě žil pradědeček a při úsměvu se mu v puse blýskal jediný zlatý zub. Bratři mu nejdřív nevěřili a ten nejstarší hned vyzkoušel pravost mince - ostrá bolest prasklého zubu mu ale byla dostatečným důkazem. Wryn náhle pocítil, jak k němu bratři vzhlíželi s obdivem. Konečně něco dokázal, i když si tenkrát neuvědomoval, jaké bude mít jeho počínání následky.

Od ukradení první zlaté mince uplynulo deset let a Wryn, namísto aby se svými bratry oslavoval plnoletost, se potloukal městem a snažil se uživit, jak se dalo. Bohužel přišel o oba rodiče, kteří podlehli zhoubnému purpurovému moru. Oba bratři krátce po smrti rodičů opustili město. Starší bratr, který vždy tíhnul k víře, se rozhodl vstoupit do nově vznikající Zakratské církve a odcestoval do Glericie. Ten mladší, který nikdy nevynechal příležitost se poprat, odplul do Peyrronu, kde narukoval k císařskému vojsku. Jediný Wryn zůstal v Bragossu a díky občasným krádežím přežíval.

To se však o dva roky později změnilo, neboť město postihla druhá, tentokrát již zdrcující vlna moru. Většina obyvatel zemřela a ti, co přežili, utekli na jih. Wryn se sice nakazil, ale díky posledním zlaťákům, co stihl ukrást utíkajícím kupcům, si mohl dovolit kvalitního léčitele. Město však bylo mrtvé a on věděl, že musí také odejít. Nakonec se připojil k obchodní karavaně, která měla namířeno do dalekého Rayangu. Rozhodl se, že alespoň po dobu cesty nebude krást a zkusí si vydělat na jídlo pomocnými pracemi. Jako syn kováře byl v karavaně více než žádoucí, ale na jeho touhu a nutkání po tom dokázat zase něco víc byla tato zkušenost krátká.

V mystickém městě nágů na něj zlodějské příležitosti čekaly doslova na každém rohu. Bylo to také poprvé, co narazil na konkurenci, a v jeden okamžik mu šlo o holý život. Život jej však naučil, jak se v takových případech chovat, a podařilo se mu získat kontakty na vlivné lidi z podsvětí. Jeho mrštnost, výřečnost, ale i schopnost splynout s davem využilo nespočet klientů a z Wryna se stával uznávaný zloděj. Tedy alespoň si to tak myslel, než se dovtípil toho, že jej ti schopnější jen využívali na špinavou práci a on se vlastně nikdy nedostal dál, než kde byl ve svém rodném Bragossu. Špinavý, hladový, vyčerpaný a hlavně na duchu zlomený Wryn náhle pocítil naprostou beznaděj. Jako by se zase vrátil do svých dětských let, kdy si na něj všichni ukazovali a smáli se mu. Byl zoufalý.

A v tento moment potkal dívku, která mu dala zapomenout na všechny problémy. Byla naprostým opakem toho, čím byl on. Nikdy jí neřekl, že se živil převážně krádežemi, a raději nechával mluvit Jensu, jak se dívka jmenovala. Přiznal jen svou vůbec první ukradenou minci, a pak už jen líčil svou zářnou kariéru mistra kováře. Společně se rozhodli opustit Valarii a odpluli dál na jih až do Mallynoru. Zde se poprvé Wryn přistihl, jak si při pohledu na hrající si děti představuje ty své, zatím ještě nenarozené. Jensu již šestým měsícem nosila dvojčata. Wryn naprosto zapomněl, že kdy kradl, a kovařina jej bavila čím dál víc. Zvlášť, když koval na zakázku a z vzácných materiálů, kterým byla i stínová ocel z Yzgaru.

Osud si však z Wrynem rád zahrával, a tak mu postavil do cesty pokušení, kterému nedokázal odolat. V místním chrámu byla uspořádána výsvata velmi vzácných artefaktů i relikvií proslulého sběratele Ramona Cranea. A mezi tím vším i bájné fénixovo vejce. Legendami opředený artefakt, který byl vyroben z nejryzejšího zlata a osázen celkem 77 drahokamy. Podle legend jde jen o pouzdro, ve kterém je skutečně ukryté fénixovo vejce. Wryn navštívil výstavu několikrát a pokaždé shledal, že ukrást vejce by nebyl vůbec žádný problém. Získal by tak bohatství, díky kterému by on, Jensu a ani jejich děti nemuseli už nikdy pracovat. A on by konečně dokázal něco víc, než kdo jiný.

Rozhodl se vejce ukrást brzo ráno, kdy se střídá chrámová stráž. Noc by byla ideální na úkryt, ale nebylo by možné obejít strážné, kteří stojí přímo u podstavce. Vše měl dobře naplánované, načasované a k vejci se dostal poměrně snadno. Nepočítal však, že na místě bude použita i magie, a tak v okamžiku, kdy vejce zvedl, byl zasažen tak silným proudem vody, že jej doslova přišpendlil k podlaze. Následovala tříštivá exploze vzduchu a všechna voda se změnila v led. Wryn tam ležel v ledovém vězení a vejce stále držel křečovitě v ruce. Bylo mu jasné, že za krádež tohoto formátu jej čeká jistá smrt. Jaké ale bylo jeho překvapení, když jej ve vězení navštívil samotný Ramon Crane a nabídl mu obchod, který prostě nešlo odmítnout.

Sám Ramon Crane přiznal, že Wryn byl prvním zlodějem, který se odvážil vejce ukrást, a nebýt na poslední chvíli přidaných magických pastí, asi by jej i odnesl pryč bez povšimnutí. Nabídka byla prostá: Wryn mu ukradne jakýsi dračí prsten od šlechtice jménem Draven Leander. Pokud mu jej přinese, aniž by si jej nasadil, vyplatí mu odměnu ve zlatě a zajistí loď do přístavního města Glacast, kde získají vlastní dům. Jako pojistka bude sloužit Wrynova žena, kterou by stihl stejný trest, pokud by se on rozhodl uprchnout. Wryn neměl jinou možnost. Nabídku přijal a odcestoval do Zakratosu, kde šlechtic bydlel.

K jeho překvapení nebyla v paláci žádná stráž, ani záludné pasti. Ukrást prsten z ruky vínem opojeného a tvrdě spícího šlechtice tak byla naprostá hračka. A i když jej při útěku probudil a Draven Wryna spatřil, neměl šanci hbitého chlapce v křivolakých uličkách dohnat. Na smluveném místě počkal na loď, která jej měla odvézt zpět za slíbenou odměnou. Náhle se však stalo něco nečekaného - prsten ožil. Dračí hlava, která prsten uzavírala, sebou škubla a vydala prapodivný zvuk. Wryn jen nevěřícně koukal. O tom mu nikdo nic neřekl a nevěděl, jak se má zachovat. Nechtěl ale o živý prsten přijít, aby mu cestou někde nevypadl, a tak si jej prostě nasadil...